
Patříte k lidem, kteří podepíší nabídku až ve chvíli, kdy rozumí každému řádku. U ceny za text to ale nejde, protože ten řádek, na kterém to celé stojí, v nabídce není. Netýká se dodavatele. Týká se počtu lidí ve vaší firmě, kteří mají právo text vrátit. Kolik jich u vás je? Pokud na to neumíte odpovědět hned, každá cena, kterou dostanete, je jen odhad. A ten odhad málokdy počítá s kolem navíc.
Na stole vám leží dvě nabídky na jednu landing page. První počítá o dvě normostrany víc, a proto je dražší. Druhá je kratší a v poznámce má větu, že každé další kolo připomínek se účtuje zvlášť. Obě mají stejný cíl, stejného čtenáře i stejnou firmu, a přesto je nelze položit vedle sebe. Rozdíl se přitom nedá vysvětlit ničím, co je v nich napsané. Projeví se až ve chvíli, kdy text poprvé uvidí někdo, koho jste v zadání nejmenovali.
Tři modely účtování a co v kterém platíte
Tuzemské texty cenu neschovávají, spíš ji vystavují. Osm z osmnácti výsledků na první stránce je ceník nebo ceníkový přehled. Problém je jinde. Každý ji vystavuje v jiné jednotce a žádný nepočítá s tím, kolik lidí u vás bude mít právo říct ještě jednou.

Copywriting cena se přitom počítá ve třech jednotkách: za normostranu, za hodinu a za projekt. Každá platí za něco jiného a každá tím pádem tlačí dodavatele k něčemu jinému.
Za normostranu platíte rozsah. Normostrana má v Česku 1 800 znaků včetně mezer, v Německu se stejný pojem počítá na 1 500. Už to samo říká, že nejde o fyzikální jednotku, ale o místní konvenci. Výhoda je předvídatelnost: rozpočet znáte předem. Riziko je v tom, co jednotka nevidí. Text, který potřebuje tři kola, je v ceně jednou. Model odměňuje délku, takže nikdo nemá důvod škrtat, i když je škrtání půlka práce.
Za hodinu platíte čas. U nejasného zadání je to nejférovější model, protože hodiny, které jdou na hádání, jsou vidět. Model ale odměňuje hodiny, takže cena roste s vašimi připomínkami, a vy je zadáváte, aniž byste věděli, co která z nich bude stát.
Za projekt nebo balík platíte výsledek. Cena je známá předem a nerozjede se. Dodavatel pak optimalizuje počet hodin, které do toho dá, ne výsledek, který jste chtěli. U balíku se to pozná až na tom, co v něm chybí.
V každém z těch modelů je v ceně jiná věc: kola připomínek, korektura, grafika, SEO. Slovo „v ceně“ znamená jen to, co je napsané v nabídce. Zbytek se připočítá.
Model není fér ani nefér. Model určuje, co se bude optimalizovat. Když víte, co ten který model odměňuje, víte, kde vás bude tlačit.
Co cenu zvyšuje: nejasné zadání, mnoho schvalovatelů, mnoho verzí
Nejasné zadání. Věta „chceme, aby to bylo moderní“ je zadání pro nic. Věta „má to zastavit člověka, který si na webu porovnává dvě služby, a poslat ho na poptávku“ je zadání. Mezi první a druhou leží hodiny, které někdo zaplatí. Budete to vy.
Kdo rozhoduje. Tady je jádro celé věci. Když o textu rozhoduje tým, cena přestává být věcí copywritera. Je věcí počtu lidí, kteří mají právo říct „ještě jednou“. Ten počet není vlastností nabídky, kterou jste dostali, ale vaší organizace, a je to normální nákladová položka. Každý takový člověk je jedno kolo navíc a kolo není zdarma, ani když ho dodavatel napsal do nabídky jako součást ceny. Čím níž je rozhodnutí posazené, tím méně kol text projde. Jeden člověk s mandátem rozhodne v úterý a ve čtvrtek je text venku. Když rozhoduje skupina bez mandátu, každý rozhoduje za sebe a text se vrací tak dlouho, dokud se neshodnou. Vy v tu chvíli neplatíte za lepší text. Platíte za to, že se nikdo nechtěl rozhodnout sám.
Mnoho verzí. Tři kola na odstavec, který měl být hotový napoprvé, nejsou tři kola psaní. Je to psaní, čtení a přepis, a každá z těch činností má svůj čas. K tomu urgence: práce přes víkend má jinou cenu než práce ve středu a v českých cenících je to samostatná položka.
Samotné napsání článku je přitom jen jedna vrstva. Orbit Media ve výročním průzkumu blogerů, zveřejněném v září 2026, uvádí průměrně 3 hodiny 25 minut na jeden blogový článek. Je to číslo z amerického trhu a z jiné jednotky, takže si z něj cenu nepočítejte. Stačí si z něj vzít, že práce nezačíná první větou.
Co s tím? Čím přesnější zadání, tím nižší cena při stejné kvalitě.
Co cenu snižuje bez ztráty kvality
Jedno rozhodnutí předem. Než dostanete první větu, musí být napsané jméno, ne role. Kdo text schvaluje, rozhodne. Když je to výbor, není to jedno rozhodnutí.
Zadání se vejde na jednu stránku: cíl, čtenář, akce a tři důkazy. K tomu všechno, co už o zákazníkovi víte, co mu nefungovalo, proč minule odešel ke konkurenci. Každý podklad, který dodavatel nemusí hledat, je hodina, kterou neplatíte. A připomínky posílejte naráz, ne po jedné, protože každá další přijde ve chvíli, kdy je text zase jinde.
Jestli vás zajímá, jak jsou postavené plány a kredity a co se k nim připočítává, je to vypsané na jednom místě.
Co cenu neznižuje. Nejlevnější nabídka. Ta nepřesouvá náklad jinam, ale k vám: do hodin, které strávíte zadáváním, doháněním a předěláváním. A krácení rozsahu textu, který má prodat. Ušetříte jednu stranu a ztratíte prodej, který ta strana měla udělat.
Jak porovnat dvě nabídky, které vypadají stejně
Kdo si dnes cenu textu hledá, dostane od Googlu v režimu AI Mode hotový cenový přehled s tabulkou a pásmy. Ten vám ale neřekne, kolik lidí u vás bude text schvalovat. To za vás nikdo nezjistí.
Než se pustíte do porovnávání, jedna věc musí být řečená nahlas. Textů, které cenu rozebírají poctivě, je na českém webu víc než jeden. Na první stránce výsledků je ceníkový přehled s vlastním průzkumem veřejných ceníků i s kapitolou o revizích. Metodický článek, který vysvětluje rozdíl mezi hodinovkou a normostranou. Přehled s tabulkou podle úrovně autora a seznamem příplatků. Autorský blog, který číslo nedá, ale vysvětlí proč. Jednotku, za kterou se platí, jich vysvětluje nejméně pět. Počet kol revizí v ceně jich zmiňuje nejméně pět, dva z nich doslova v tom smyslu, že to má být napsané v nabídce. Nikdo z nich ale nebere schvalování na vaší straně jako nákladovou položku.
Takže zpátky k porovnávání. Pět otázek, které rozhodnou dřív než podpis.
V jaké jednotce je cena a kolik té jednotky v ní je? Bez toho se nedá nabídka přepočítat na jinou, která počítá v jiné jednotce. Slabá odpověď je „záleží na textu“: jednotku pak nemá ani on.
Kolik kol připomínek je v ceně a co se stane po nich? Kolo není zdarma ani tehdy, když je součástí ceny. Slabá odpověď je „podle potřeby, domluvíme se“. Domluva po podpisu je vždycky dražší než věta v nabídce.
Kdo u nás bude mít poslední slovo? Dobrý dodavatel tuhle otázku položí sám, dřív než pošle nabídku. Slabá odpověď je „to je na vás“: přesně ta věta nechává náklad na schvalování u vás a nikdo ho neocejnil.
Kdo text napíše a co k němu dostanete? Nabídka, kde text píše někdo, koho nikdy neuvidíte, a po odevzdání zůstane jen text, je levnější z nějakého důvodu. Když chcete vidět, co všechno taková cesta obsahuje, je od klíčového slova k hotovému textu popsaná včetně toho, co v které fázi vzniká. Slabá odpověď je „náš tým a text“.
Jak se pozná, že text fungoval? Pokud se to neměří, je to cena za slova. Slabá odpověď je „uvidíme podle návštěvnosti“. Návštěvnost není prodej.
Nástroj versus člověk: kdy se to vyplatí a kdy ne
Nástroj, který první verzi vygeneruje za vás, snižuje cenu jednoho kola. Nesnižuje cenu rozhodnutí, co má text říct. To rozhodnutí je pořád práce člověka, který zná vašeho zákazníka.
Kdy se to vyplatí. Když máte mnoho textů stejného typu: popisky produktů, kategorie, varianty, odpovědi na časté dotazy. Když je zadání jasné a existuje někdo, kdo výstup posoudí. Bez posuzovatele se z ušetřeného kola stane práce navíc.
Kdy se to nevyplatí. Když text nese cenu nebo závazek: nabídka, ceník, obchodní podmínky, prodejní stránka. A když ho nemá kdo posoudit. Tady se platí za rozhodnutí, kolik slov vůbec bude.
Co se přenést nedá. Znalost zákazníka a rozhodnutí o tom, co v textu nebude. Napsat se dá o čemkoli. Vynechat se dá jen to, o čem víte, že zákazníka odradí.
Nástroj není levnější copywriter. Je to jiná položka v rozpočtu: platíte za to, že první kolo existuje, ne za to, že někdo rozhodl, co v něm bude. Jestli vás zajímá, co po takové první verzi zbývá udělat, první verze, kterou má smysl připomínkovat je popsaná i s tím, co následuje. A pokud řešíte celou výrobu a ne jeden text, přehled nástrojů, které drží výrobu pohromadě vám dá představu, co k sobě patří.
Časté dotazy
Proč je cena za stejný text tak rozdílná?
Protože se neplatí za text, ale za jednotku, ve které je nabídka postavená, a za počet kol, která vás dovedou k podpisu. Dvě nabídky na tentýž text se liší tím, kolik kol každá z nich počítá a kolik lidí je vyvolá. Když se dvě čísla převedou na stejnou jednotku, rozdíl se zmenší nebo zmizí.
Platí se copywriterovi za hodinu, nebo za text?
Objevuje se obojí a rozhodující není záhlaví nabídky, ale to, co ta jednotka odměňuje. U hodinovky roste cena s vašimi připomínkami. U normostrany roste s délkou, i když by text potřeboval škrtat. U projektu je cena známá předem, ale dodavatel v ní hlídá svoje hodiny.
Dá se cena snížit tím, že text napíše nástroj?
Částečně. Sníží se cena prvního kola, ne cena rozhodnutí o tom, co v textu bude. U textů s jasným zadáním a s někým, kdo výstup posoudí, to projde. U textu, který nese cenu nebo závazek, ušetříte na psaní a zaplatíte na opravách.
Závěr
Než nabídku podepíšete, uděláte dvě věci. Přepočítáte obě na stejnou jednotku a položíte těch pět otázek. Ne kvůli nižší ceně, ale abyste věděli, co v té které kupujete.
Ceny jsou zveřejněné, takže si je můžete přepočítat dřív, než někomu napíšete. Podívejte se na ceník a zkontrolujte, co je v plánech a kreditech. Nebo Začněte 7 dní zdarma a podívejte se, jak vypadá první verze, kterou má smysl připomínkovat.
Rozdíl mezi dvěma nabídkami se nedá poznat z ceny. Dá se poznat z otázky, kterou položíte dřív, než ji podepíšete. A ta otázka nemíří na dodavatele. Míří na vaši firmu.


